Historie

Peklo – Velký sál

Plzeň, Pobřežní ulice 10
Postaveno: 1905-1907
Architekt: Hůla, Auster

Historie

Kulturní dům Peklo je komplexem tří významných vzájemně navazujících budov v Pobřežní ulici, jejíž východní část tvoří Fischerova vila, v západní části jsou společenské prostory, učebny a sály a střední část je propojovací. V celém průběhu historie Pekla docházelo ke stavebním úpravám a změnám vzhledu.

Objekt Fischerovy vily byl postaven v roce 1886. Na počátku 20. století jej zakoupili sociální demokraté a právě v době jejich vlastnictví získala vila svou dnešní podobu. Stavební parcela západní společenské části Pekla byla v roce 1894 prodána Spolku pro zbudování Dělnického spolkového domu, a proto je někdy západní část označována jako Dělnický dům Peklo. K jeho výstavbě došlo v letech 1905–1907 pod vedením architektů Hůly a Austera.

Další významný stavební zásah se týkal západního objektu, kam byla v roce 1957 zcela nově postavena hlavní schodišťová hala, schodiště pro Velký sál a sociální zařízení. Poslední stavební zásah proběhl v roce 1967, kdy bylo přistavěno zázemí pro účinkující za Velkým sálem.

K propojení Velkého sálu a Fischerovy vily došlo až v roce 1938 vystavěním nejmladší
budovy komplexu – střední části. V roce 1948 převzala areál Pekla do správy Krajská odborová rada,
která se o něj starala až do roku 1987, kdy jej převzala armáda jako Posádkový dům. Od roku 2002
je vlastníkem objektu město Plzeň, jenž v něm o tři roky později zřídilo muzeum generála Pattona.
Muzeum bylo otevřeno k datu 60. výročí osvobození města Plzně americkou armádou.

A jak vlastně vznikl zvláštní název objektu Peklo? Velice dávno tak byla nazývána zástavba na břehu řeky Mže v dnešní Pobřežní ulici. Stály zde zejména domky řemeslníků, a protože ležely níže u vody, nebyly při pohledu od města vidět. Jediné, co bylo možné spatřit, byl stoupající kouř z jejich komínů. Pohled na tuto scenérii tak vyvolával dojem, že dým stoupá z nějaké díry v zemi – z pekla.

Popis objektu a sálu

Jižní průčelí Dělnického domu má novorenesanční podobu. Je členěné v devíti vertikálních osách a shora zakončené úplným kladím, na němž je vynesena atika. Na bočních stranách fasády jsou dva velké a na jejím středu jeden malý lombardský štít s datací 1906, rokem výstavby. Na hřebeni střechy je šestiboká věžička s oplechovanou makovicí.

Největším prostorem Dělnického domu je Velký sál, který je vyzdoben v novorenesančním stylu. Místnost s půdorysným tvarem obdélníku je zasazena pod úroveň terénu. Její strop je vyklenutý do tvaru tzv. „neckové“ klenby, v jejíž nejvyšší části je orámován obdélník. Tento vymezený díl klenby je vyplněn kazetovým profilováním.

Sál je po celém obvodu vertikálně dělen robustními nosnými pilíři. Jeho tři stěny jsou olemovány balkónem, jehož rohy jsou vypouklé směrem do prostoru sálu a poprsníky zdobí kruhové ornamenty. Při koncertech jsou sedadla v přízemí sálu uspořádána do dvou obdélníkových segmentů a Velký sál tak pojme až 760 návštěvníků vč. balkonu. Kromě koncertů je tento sál kulturního domu Peklo využíván maximálně víceúčelově: konají se zde konference, semináře, taneční, maturitní plesy, plesy různých organizací a agentur a řada dalších akcí.